Cyklus tří olejomaleb a tří leptů volně vychazející ze sítotisků „Podpěra č. 6“ a zároveň ze snů a zážitků z dětství zobrazuje vlek Tatrapoma H180 a naráží na hranici funkční strohé techniky, pocitů, snů a dětských zážitků. Obrazy i grafiky jsou mezi sebou vzájemě propojeny, a to tak, že každý obraz zobrazuje snové, pocitové zobrazení reality a každá grafika naopak přesné technické zobrazení funkčního mechanismu vleku. Zároveň každý vnější obraz (Úhlová podpěra a Unašeč) zobrazuje vzdálený pohled a každá vnější grafika (opět Unašeč a Úhlová podpěra) zobrazuje detailní pohled, hraničící s technickýcm výkresem. Prostřední obraz (Dolní stanice), naopak od ostatních obrazů, zobrazuje, stejně jako vnější grafiky, detail celého 
mechanismu, ale již ne v tak technicky přesném měřítku. Prostřední grafika (Dolní stanice) potom zase ukazuje vzdálený, přesný pohled, který ale není tak detailní jako krajní tisky. U obou triptychů je použita značně vyhrocená perspektiva pro zdůraznění pocitu monumentálnosti vzhledem ke snům vycházejících z dětství. Z tohoto důvodu jsou zvoleny i nezvykle úzké formáty, jež zároveň zachovávají shodný poměr stran. Celková kompozice u obrazů i grafik tvoří jakési „A“. K instalaci byla pro úplnost ještě přidána nově dotisknutá verze „Podpěry č. 6“.