Někdy není třeba pojmenovat dílo, ale vystačíme si s myšlenkou. V tomto případě s myšlenkou našeho návštěvníka. Spouštěčem instalace je sám pozorovatel, jeho mozek. Rozhodl se, že navštíví muzeum a při vstupu k naší instalaci vysílá signál do části nervové soustavy Brain of ZIBA. Stává se tak sám součástí expozice a ovlivňuje zážitek, který si odnese. 

  Člověk nasnímaný fotobuňkou, předává elektrický impulz do nejbližšího neuronu, který způsobí chvění podobné vlně a za pomoci světla doručí vzruch dál do nervové soustavy samotného muzea. Stejně jako lidský mozek nepřestává myslet, tak světlo proudí synapsemi neustále. Zpovzdálí tak můžeme pozorovat tento nikdy nekončící proces.

by: Michael Kohout & Jakub Frolík
2015